Výprava na Kalek 

Víkendová výprava na Kalek probíhala v duchu příprav na Svojsíkův závod. Dle hesla: “těžko na cvičišti – lehko na bojišti” jsme se v sobotu brzy ráno vydali na cestu k Helenčiným vodopádům.

Jako správní skauti jsme zavrhli cestu po silnici a i přes nepřízeň počasí jsme vyrazili rovnou do lesa. Navigaci podle mapy si nakonec vzal na starost Smíšek. Zhruba hodinové prodírání se hustým lesním porostem nás vyvrhlo na okraj lesa. Dobrou zprávou je, že jsme se všichni okamžitě zorientovali v krajině a věděli jsme, kde se nacházíme. Špatná zpráva byla ta, že jsme se nacházeli na dohled od chaty a po dvou hodinách jsme byli zpátky na začátku. I když naše motivace trošku klesla, neodradilo nás to pokračovat v cestě. Abychom zaměstnali hlavu jinými myšlenkami, nacvičovali jsme během cesty různé krizové situace. Protože nám už mezitím vyhládlo, dali jsme se do hledání ideálního místa k utáboření. Celou dobu padal sníh a tak i v lese ležel nízký poprašek a rozdělat oheň na sněhu byla pro některé z nás úplně nová výzva. Podařilo se a my se mohli zahřát, náladu nám zpravil teplý čaj a párky. Po zhodnocení našich zbývajících sil jsme se vydali na cestu zpět. Do chaty jsme dorazili promrzlí a vyčerpaní, ale i pyšní na to, že jsme překonali sami sebe a zároveň trošku zklamaní, že jsme nedošli až k cíli. Nasbírali jsme nové zkušenosti a až vyrazíme na cestu příště, jistě dojdeme mnohem dál.
Zbytek dne jsme odpočívali u kamen a Láďa byl snaživý a vzal děti do místní klubovny na velikonoční tvoření. Přišli s náručí plnou ozdob, pomlázek a voňavých perníčků.